Grossglockner Hochalpenstrasse
Končí druhý květnový víkend, teploty se šplhají téměř ke třicítce, tak proč nevzít kabrio a neudělat si výlet do Alp. Trasu plánuju mimo dálnice, ať se můžeme ploužit a kochat okolím.
V sobotu se probouzíme do studeného, zamračeného a deštivého rána. Vyjíždíme a doufáme, že bude lépe :-) První zastávku plánujeme v Passau, už nějakou dobu neprší, tak zastavujeme na parkovišti nad městem a jdeme se projít. Za pět minut začíná pršet a nevypadá, že by chtělo přestat. Měníme plán a jedeme hned dál do místa další plánované zastávky, Bad Füssing. Přijíždíme do centra, jednotlivé směry ulice rozděleny stromy ořezanými do kuželů, jeden jako druhý. O kousek dál jsou jejich koruny seřezány do tvaru krychlí. Vypadá to tu moc pěkně. Prší stále, ale to už ignorujeme a jdeme se projít městem a parkem, kde si prohlížíme kmen stromu, jehož stáří se odhaduje na 20 000 let. Je zima, tak koupíme ještě něco na zub a vyrážíme autem dál. Déšť stále přidává na intenzitě a jen se střídají průtrže mračen se slejváky jako blázen, takže už stavíme pouze na jídlo. Mám obavy o střechu, aby nezačalo někde zatékat, protože jsem ji letos ještě neimpregnoval, ale drží perfektně. Stěrač jsem naštěstí před pár dny vyměnil, za což si teď gratuluju, protože přívaly vody jsou nekonečné.
Neděle. Ráno moudřejší večera, a tak ranní pohled z okna rozhodl. Mraky jsou protrhané a sem tam vykoukne i modrá obloha. Po snídani tedy vyrážíme. Už u mýtné brány na Hochalpenstrasse nám trochu kazí náladu paní pokladní, varující nás, že nahoře sněží a je mlha, tak ať jedeme opatrně. Vyrážíme, začíná prudké stoupání. První zastavení, zatím je vše kolem zelené, vidíme do údolí, ale kopce zahalují mraky. Na dalším zastavení u Alpine Naturschau je už bílo, informační tabule zapadané sněhem a vyhlídka jen do mraků. Zima jako blázen. Stoupáme dál a mlha houstne tak, že chvilkami jedeme krokem. Přichází klesání a konečně jsou mraky nad náma a opět vidím jak silnici tak do údolí. Na další zastávce u restaurace Schöenek dokonce svítí slunce. Zima je sice pořád velká, ale nálada hned lepší.
Po ještě několika zastávkách přijíždíme na vyhlídku France Jozefa. Svítí slunce, ale všechny okolní vrcholky jsou v mracích. Potkáváme dvě odvážná kabria se staženou střechou (Fiat Barchetta a MG-F), zatímco my si užíváme teplíčko se střechou. Teplota je kolem nuly. Vlastně jednu výhodu tohle počasí má. Níkdo tu není. Potkáváme jen málo aut a téměř žádné motorky. Dáváme si oběd v téměř prázdné restauraci, takže si sedáme k oknu, okolo kterého neskutečně táhne a užíváme si pohled na ledovec. V místním muzeu je automobilová výstava, ale začíná až za 2 dny, smůla.
Už je hodně hodin, a tak jedeme dál. Další zastávka je Lienz, kde už je opět jaro a teplota stoupá k na tento víkend závratným 14 stupňům. Po zaparkování projíždí kolem kolona několika Porsche 911 různých generací, než stihnu vytáhnout foťák, jsou fuč. Vzápětí na stejné parkoviště, kde stojíme, přijíždí Honda NSX, je to asi poprvé, co tuto ikonu devadesátých let vidím naživo. Lienz je příjemné, klidné podhorské městečko, ale po krátké procházce musíme pokračovat, čas je neúprosný. Ač v původním plánu bylo ještě několik zastávek, jedeme už bez přestávky zpět do Zell am See. Cestou nás zastihne ještě sněhová přeháňka a večer přijíždíme na penzion.
V pondělí ráno je krásně. Mraků se sice honí po obloze dost, ale svítí slunce. Jen je pořád hrozná zima. Po snidani vyrážíme na cestu kolem opačného břehu jezera, než kudy jsme v sobotu přijeli a ještě se zastavujeme na procházku v krásném parku. Poté jedeme směr ČR, cestou si ještě dáme několik zastávek. První je v Maria Alm am Steinerem Meer. Je zde krásný kostel s vysokou věží. Bohužel zde právě probíhala rekonstrukce hlavní ulice v centru, takže po krátké prohlídce pokračujeme v cestě.
Pokračujeme přes Bischofshofen k Hallstätter See a poté do Bad Ischl, kde se plánujeme porozhlédnout. I zde se využívá pauza mezi zimní a letní sezónou k opravám a rekonstrukcím všeho druhu. Opět nás tlačí čas, a tak po krátké prohlídce měta pokračujeme v cestě k Traunsee, kde už děláme jen opravdu krátkou přestávku, projíždíme přes Gmunden, kde stihneme zahlédnout přístav, který vypadá z auta moc pěkně a už míříme přes Linz a České Budějovice zpět do Strakonic, kam dojíždíme pozdě večer.
Úterý, kdy následoval už jen přesun do Prahy, bych snad ani nemusel zmiňovat, kdyby najednou nebylo zase krásné počasí, díky kterému můžeme opět otevřit střechu a užívat si vítr ve vlasech.
Výlet to byl i přes to nehezké počasí krásný, jen poněkud uspěchaný. SL zvládlo cestu bez problémů a dělalo nám jen radost. Vůbec je SL na cestování pro dva velmi praktické. Do kufru se v pohodě vejde vše potřebné, případně se dá spousta věcí uložit za sedadla. Příště musíme cestu lépe rozplánovat a vyhradit si více času. Kam to bude, už je tak nějak rozhodnuté, ale o tom až příště....
Fotogalerie
Odkazky:
http://www.grossglockner.at